Světlocitlivost Andere Seite Studia

Na druhém břehu

Terezínské fotografické cykly Květoňových jsou unikátním dokumentem. Vznikal dlouhodobým zájmem, procházením místa – až po archeologické ohledávání. Některé z posledních terezínských souborů byly mj. ovlivněny setkáním s Milošem Šejnem a Jiřím Šigutem na seminářích během studia na pražské FAMU.

„Fotka je vyčerpaná – každý fotí mobilama, obrazů je strašně moc, tak jsme odešli do bažin.“ Vysvětluje s nadsázkou Radek Květoň, a poukazuje tak na nejaktuálnější tvorbu. Negativy a světlocitlivé materiály Andere Seite Studia jsou stále ještě exponované přímo místem a procesy v bažinách v příkopech Velké pevnosti v Terezíně.

 „V Terezíně máme asi 10 let v bažině roli 35 mm filmového pásu a chystáme se na to ho vytáhnout – je zanořen hluboko v bahně. Na vytažených vzorcích jsme pozorovali struktury, které na filmu vznikly biochemickými procesy.“

Tyto takzvané TNT – Transformace Negativů Terezín, s nimiž se v almanachu 2016 setkáváme, nás už ale přesunují příliš do přítomnosti. Pro pochopení vývoje tvorby autorů se musíme vrátit do doby před tisíciletou vodou, před rokem 2000.

Květoňovi vytváří kontaktní fotografie s řemeslnou zručností. Ve vyvolaných snímcích se světelnými škálami, s citlivostí pro strukturu, reflektují atmosféru města: před povodní, během povodně, a provádí několikeré sondy poté. Vzniká tak jeden z nejrozsáhlejších cyklů After Flood. Tisíciletá povodeň totiž odhalila funkční struktury, které zde lidé nahromadili, a jimiž se během několika desítek let provázali s místem příkopu, okolních prostorů historické pevnosti: zahrádkářské domky, přístřešky, haldy nashromážděných a uložených věcí. To všechno ztratilo své místo a stalo se nánosem ruin, usazenin věcí ve funkčně nelogických zákoutích. Naplavená zátiší, vytopené místnosti, obnažené architektury a jejich struktury, otisky zmizelých zahradních přístřešků. Pohledy na tenkrát ještě zarostlé kanály Velké pevnosti v atmosféře ticha, jako by se jednalo o přírodní rezervace.

ASSteroidy Terezín

Autoři vystavili v roce 2009 v Galerii Školská 28 cyklus, který nazvali ASSteroidy Terezín. Vytvořili téměř archeologickou sbírku předmětů. V galerii vystavili 800 artefaktů – slovníkem umělců „teroidů“. Mezi nimi jsou živočišné ulity, drobné předměty z minulých staletí, banální objekty každodenní potřeby (plastové kartáče, fragmenty zahradních sošek ze zahrádkářských kolonií, situovaných tenkrát přímo v zavodňovacím systému).

„Díky veristicky chladnému světlu skeneru, na který objekty umisťovali, dochází k jistému vědeckému abstrahování identity fyzických prvků a ty se kvůli ztrátě jednoznačného měřítka stávají věcně a časově nezařaditelnými.“ (Z bakalářské práce Pavla Matouška.)

Destrukce, transformace, otisky

„Začali jsme experimentovat s hotovou fotografií tak, že jsme světlocitlivou vrstvu nechávali rozpouštět přímo v přírodním prostředí pevnosti (kanály, bažiny…).

Stávalo se nám, že obtisky přírody byly na druhé straně papíru kolikrát zajímavější než fotka sama. V té době, kdy jsme začali pracovat s procesy destrukce negativů a pozitivů, jsme na FAMU absolvovali s Jiřím Šigutem několikadenní výjezd do přírody v okolí Berouna, řekněme exteriérový workshop. Jiří Šigut ve své autorské tvorbě pracoval v přírodě s neosvíceným papírem. Byl to právě on, pokud vím, který jako první objevil to, že citlivá vrstva dokáže zaznamenávat, kromě světla, i chemické a biologické procesy.“

Nejdřív je nazývali destrukce fotografických obrazů, i negativů, pak transformace – obraz se procesy neničí, ale přeměňuje v jiný obraz. A v návaznosti na dílny s Jiřím Šigutem jeho techniku rozvinuli do fytografií – rostlinných fotek. „Teď tomu říkáme heliofytogravury (slunce, rostlina, grafika) – je to spíš grafika na fotopapíru než fotka.“ Upřesňuje Radek.

Kvůli abstraktní obrazové rovině jsou TNT, neboli Transformace Negativů Terezínem možná těžko srozumitelné, pokud pohledem na světlocitlivé vrstvě budete hledat obrazy budov. Pro TNT si připravte vjemy propojené s čichem, šerem, hmatem. Fotografie je chemický proces

spojený s alchymií vyvolávání a vynořování obrazů z temných komor. Je kontaktem, prozářením a ustalováním. V Květoňových pracích je skutečným procesem tvorby. Je fenomenologií fotografie, neboť neustále narušuje její ustálenou, zažitou formu. Nenechává inertní její podstatu.

Radek Květoň dodává: „Pak mi k tomu ještě pomohl Miloš Šejn. Pracuje se silně prožitkovými věcmi. Řekl bych, že se často pohybuje na hranici fyzických možností. Tráví hodně času v krajině a nalaďuje se na ni, doslova s ní splývá. Leží například v horském ledovém potoku. Chodí bosý zimním lesem, píše dlouhé záznamy – reflexe prožitků z konkrétního místa. On mě při konzultacích přivedl k úvahám o procesu, který fotografii může posunout dál, oživit ji. Pracoval jsem tehdy na fotografickém souboru, reflektujícím krajinu po povodních (2002) v okolí Terezína a Litoměřic. Fotografoval jsem velkoformátovou kamerou vyplavené včelí úly. Prof. Šejn mě vlastně inspiroval k tomu, že jsem z jednoho z negativů vytvořil procesuální krátké čtyřminutové video (Pars pro toto II). Vyrobil jsem miniaturní akvárium, negativ ponořil do vody a technikou ‚framerecordingu‘ jsem skoro týden snímal digitální záznam, rozpouštění jeho citlivé vrstvy ve vodě z Ohře. To byl také předobraz těch, již zmiňovaných, Transformací negativů (TNT) a pozitivů, z nichž se ještě později vyvinula technika ‚živého papíru‘.“

Heliofytogravury

Autoři vypracovali techniku, jak zpracovat rostlinu tak, aby na světlocitlivé vrstvě (černobílého fotopapíru) vznikl barevný obraz. V katalogu „Říše prastará, mocná i zkrocená – Les na Kravařsku mezi středověkem a industrializací“ (2017) publikují autoři několik Heliofytogravur s rostlinami z kravařského lesa a vysvětlují: „Nové postupy odhalují schopnost citlivé vrstvy zaznamenávat fyzikální a chemické jevy, odehrávající se v jejím tenkém povrchu při kontaktu s přírodninami. Výsledkem této techniky jsou barevné obrazy rostlin, částečně vykreslené do nejpodrobnějších detailů a z části zahalené do mlhy tajemství. Detailní přepis struktury rostlinných pletiv společně s neobyčejnou barevností jsou kouzelným specifikem této post-fotografické techniky... Rostlinné fotografické otisky svou formou částečně odkazují k herbářům lisovaných rostlin z minulých staletí, technicky však zůstávají silně spjaty s médiem fotografie.“

 Lesy, krajiny… a uklidit tu starou rodinnou skříň

Pro Radka Květoně je fotografie médiem přímého záznamu, nechce věci, ani fotografické obrazy zbytečně komplikovat: „Teď fotím krajiny, lesy, hodně kreslím, čmárám si. Láká mě spíš utřídit rodinnou skříň, tu skříň plnou negativů. Zrovna chci najít fotky z kostela, staré fotky, které jsme nafotili ještě jako náctiletí.“  Svěřuje se Radek Květoň pár měsíců před vydáním nového almanachu.

„V podstatě se dnes vracím právě k té jednoduchosti dětského vidění…“ V rozhovoru s Jaroslavem Balvínem (sborník Skryté vrstvy) přiznává, že jejich první naexponovaný film byl skoro hned ztracený, protože se na něj chtěli rychle podívat. „Nedávno mě napadlo, že to může být jeden z podprahových důvodů, proč fotíme: hledáme ty ztracené fotografie.“

- ič


Zdroje:

  1. Dadejík v textu katalogu výstavy „864 ASSteroidy“ v galerii Školská 28. Praha, 2009.
  2. Balvín: Skryté vrstvy Ústí nad Labem, 2007.
  3. Matoušek: Ozvláštněno. Bakalářská práce (Bc.). UJEP, FUD, ateliér Forografie. Ústí nad Labem, 2014.
  4. Balvín. Alfred Kubin. Výběr kulturních výročí [online]. 1/2017.

Říše prastará, mocná i zkrocená. Muzeum Novojičínska, 2017.

Kubinstadt almanach 2015 a 2016: Město snivců a Metamorfózy. Litoměřice: Andere Seite Studio.

Citace:
ČERVINKOVÁ, Ivana. Světlocitlivost Andere Setite Studia. Karel Hynek Mácha: Noviny Knihovny Karla Hynka Máchy v Litoměřicích. Litoměřice, 2018, č. 1, str. 10. ISSN 1803-7313.