Malý štěk o velké potřebě almanachu Kubinstadt

Vznikne-li něco spontánně bez podpory a zájmu oficiálních míst a prokáže i za několik let svou životaschopnost, bývá to obvykle důkazem kreativní potřeby vypořádat se s nějakou konkrétní nekreativní situací. V případě almanachu Kubinstadt to byl nezájmem oficiálních míst pro potřeby mladých lidí.

Čas od času vzniká v Litoměřicích politická (nikoliv společenská) objednávka „vzpomenout“ Karla Hynka Máchy. V praxi to znamenalo a znamená uvolnit nějakou tu částku peněz, pozvat nějakého profesora či umělce z Prahy (někdy až z Bratislavy) a pak se divit, že o jejich péči není zájem ani u mladých kreativních lidí natož pak u širší veřejnosti.

Ze skutečné vnitřní potřeby pak nevznikne almanach Máj, ale samizdatový almanach Kubinstadt, který by v paradoxu mohl světu pomoci zcela nově objevit i Máchu. Samozřejmě uměleckými prostředky. Například vyvolat výtvarnou soutěž na nový Máchův pomník na Vyšehradě (Slavín) neb vzývat romantika (básník) klasicistním tvaroslovím (náhrobek) vypovídá i o dnešku: starci, kteří už dávno zapomněli na svůj vnitřní svět, když jim bylo šestadvacet, poučují ty šestadvacetileté, co mají jako šestadvacetiletí prožívat. Ožralý přesvědčuje střízlivého, aby byl střízlivý! Tenkrát byl Karel Havlíček Borovský zřejmě jeden z mála, kdo pochopil absurdnost situace a vybral ono moto na náhrobek o daleké cestě a marném volání. Původní náhrobek, dělaný pro litoměřický prostor, by se pak měl do tohoto prostoru na hřbitově z Vyšehradu vrátit.

Ale Mácha je jenom drobný kamínek (i když s obsahem jako skála) v mozaice smyslu Kubinova města Perla. Proto je potřeba mezi ty kamínky dát nějaké pojidlo Proto ta nezbytná potřeba filosofie, která je tou maltou. Není vůbec nadnesené, že tvůrci almanachu chtějí být pokračovateli Palackého (filosofie českých dějin), Masaryka (otázka náboženská), Patočky (jsme dědici antiky, ne židovsko-křesťanské kultury).

Krédo almanachu by mohlo znít: Naše doba vyrůstá na Rozpadu anticko-křesťansko-židovské kultury. Rozpad ale neznamená Konec. V Rozpadu se rodí něco nového. Bolestně! Almanach by mohl, pokud přežije, být časem nositelem toho nového, být spoluporodníkem nejen pro Litoměřicko, ale i novou Evropu. Slavný litoměřický rodák Alfred Kubin by tomu mohl pomoci.

Úkoly naší doby, tedy almanachu, jsou: podrobit slovo Pokrok „výslechu“, ve výtvarném umění hledat nové obsahy vyjádřené novými formami, v literatuře nemít strach z pravdy a nenamlouvat si nutnost politické korektnosti, na divadle neuhýbat očima před diváky v hledišti.

Ale dost! V almanachu toho bude víc! Jestliže Masaryk měl krédo Nebát se a nekrást, potom my říkáme: Nebát se a vydávat almanach Kubinstadt.

- Oldřich Doskočil


Citace:
DOSKOČIL, Oldřich. Malý štěk o velké potřebě almanachu Kubinstadt. Karel Hynek Mácha: Noviny Knihovny Karla Hynka Máchy v Litoměřicích. Litoměřice, 2018, č. 1, str. 9. ISSN 1803-7313.